Před vejtoňskou hospodou

1.
Na Smíchově o pouti, na rynku, na rynku,
potkal vojak rozmilou Márinku, Márinku,
zeptal se jí z vesela, jestli by ho nechtěla,
že byl jako malovaný, řekla celá zardělá:
Za vodou, za vodou, před vejtoňskou hospodou,
až vyjde měsíček, dám ti zlásky tisíc hubiček.
Za vodou, za vodou, před vejtoňskou hospodou,
až vyjde měsíček, dám ti tisíc hubiček.

2.
Z večera na Vejtoni u vody, u vody,
chodí vojak okolo hospody, hospody.
Měsíček když vzešel jas, zavolal ho dívčí hlas,
a pak poznal, že ta světská láska není žádny špás.
Za vodou, za vodou, před vejtoňskou hospodou,
když vyšel měsíček, dostal tisíc hubiček.

3.
Voják nikdy netuší, neví dnes, neví dnes,
nebude-li zítra spát v poli kdes, v poli kdes.
Milé musel sbohem dát, s regimentem pryč se brát
a na její sladké sliby v dáli vzpomínat.
Za vodou, za vodou, před vejtoňskou hospodou,
až vyjde měsíček, dá ti tisíc hubiček.